Pololišejník (ve smyslu Vondrák et al. 2022) bez zřetelně vyvinuté stélky a s peritécii 0,2–0,4 mm v průměru. Vnějším vzhledem se podobá druhu A. salicis, od kterého se liší zelenou reakcí stěny peritécia s KOH a přítomností pseudoparafýz (hyf mezi vřecky, které u A. salicis chybí). Zelenání stěny peritécia v KOH je charakteristické také pro A. analepta, od které se tento druh liší zúženými středy buněk spor (Coppins & Orange 2009). Hyde et al. (2016) popsali druh Alloarthopyrenia italica, který je však jen mladším synonymem k A. cinereopruinosa. Protože však A. cinereopruinosa není blízce příbuzná s typovým druhem rodu A. cerasi, naskýtá se možnost využití jména Alloarthopyrenia pro rodové umístění A. cinereopruinosa.

Podobně jako většina zástupců rodů Arthopyrenia a Naetrocymbe, preferuje A. cinereopruinosa hladkou borku mladších kmenů a větví listnáčů. V Evropě se jedná o široce rozšířený druh, který je udáván i z jiných kontinentů. Skutečné rozšíření je však málo známé. Z ČR je známo několik historických údajů (viz katalog Vězda & Liška 1999) a dva recentní z Novohradských hor a Bílých Karpat.

Literatura: Vondrák J. et al. (2022): From Cinderella to Princess: an exceptional hotspot of lichen diversity in a long-inhabited central-European landscape. – Preslia 94: 143–181. Coppins B. J. & Orange A. (2009) Arthopyrenia A. Massal. (1852). – In: Smith C. W., Aptroot A., Coppins B. J., Fletcher A., Gilbert O. L., James P. W. & Wolseley P. A. [eds], The lichens of Great Britain and Ireland, p. 171–181, The British Lichen Society, London. Hyde K. D. et al. (2016) Fungal diversity notes 367–490: taxonomic and phylogenetic contributions to fungal taxa. – Fungal Diversity 80: 1–270.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Pleosporales → Arthopyreniaceae → Arthopyrenia