Tato hůlkovka obvykle tvoří rozsáhlé porosty žlutavě až hráškově zelených, spíše mírně vypouklých sorálů. Ty bývají okrouhlé i protáhlé, dlouho ohraničené, spíše výjimečně pak splývají v jednolitý sorediosní povlak. Lišejník lze zaměnit za řasové povlaky či jiné sorediosní sterilní lišejníky, tvořící monotónní povlaky. Ke spolehlivému určení je zapotřebí TLC nebo molekulárních dat. Diagnostickou látkou je neznámý depsid či depsidon, vzlínající mírně nad úroveň atranorinu ve všech třech standardně užívaných soustavách (A, B', C). Někdy jsou přítomné i terpenoidy (často jen stopy) a nelze zcela vyloučit, že se může jednat i o kontaminaci ze substrátu či solventu.

Bacidina paradoxa obvykle roste na nepříliš kyselé, úživnější borce listnatých dřevin, typicky na bezu. Zdá se, že se vyhýbá silně nitrofilním společenstvům, v kterých dominují druhy čeledi Physciaceae a Teloschistaceae. Známý je také saxikolní výskyt na rulovém kamenu (Ghlimová et al. 2025). Tento druh je téměř jistě přehlížený a od doby popisu v roce 2023 byl nalezen i na dalších lokalitách v ČR. Mimo to je uváděn také z Rakouska (Vondrák et al. 2023).

Literatura: Ghlimová H. et al. (2025): Lišejníky zaznamenané během 36. bryologicko-lichenologických dní na Radnicku. – Bryonora 75: 83–101. Vondrák J. et al. (2023): Martin7: a reference database of DNA barcodes for European epiphytic lichens and its taxonomic implications. – Preslia 95: 311–345.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Bacidina