Malohubka laločnatá je typickým pionýrským druhem obnažené písčité, jílovité nebo rašelinné půdy, případně i skal, jak na otevřených, tak i na relativně zastíněných stanovištích. Lišejník vykazuje suboceánický charakter rozšíření, preferuje srážkově bohaté a stabilně vlhčí oblasti a je výrazně vzácnější v místech s kontinentálním klimatem. Je vázaný na občasné disturbance a je konkurenčně slabý. Ve střední Evropě se jedná o poměrně vzácný a ubývající druh horských až vysokohorských poloh. V ČR byl doposud nalezen pouze na několika lokalitách na Šumavě, v Krušných a Jizerských horách. Recentně se u nás vyskytuje v drobné populaci u Božího Daru v Krušných horách a v bohatší populaci v zářezu železniční tratě u Smržovky v Jizerských horách. Na šumavských lokalitách nebyl aktuálně potvrzen.

Literatura: Sýkorová K. & Vondráček M. (1996): Baeomyces placophyllus a Hookeria lucens v západních Čechách. − Erica 5: 31−34. Liška J., Palice Z. & Dětinský R. (1998): Změny v rozšíření vzácných a ohrožených lišejníků v České republice I. – Příroda, Praha, 12: 131–144. Anonymus (2000): Zajímavé nálezy. – Bryonora 25: 17–18. Liška J. & Pišút I. (1995): Lišajníky. − In: Kotlaba F. [ed.], Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR 4., Príroda, Bratislava, p. 120−156.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Baeomycetales → Baeomycetaceae → Baeomyces