Lišejník tvořící velké, podlouhlé, částečně vzpřímené přízemní šupiny, zatímco podetia obvykle chybějí. Šupiny bývají za sucha pokroucené, nahoru stočené, odhalující tak bílou spodinu, která má často narůžovělý či nachový nádech. Starší šupiny zejména směrem k bázi tmavnou do purpurově až modravě šeda, někdy až do hněda. Morfologicky se tento taxon překrývá s velmi podobným a blízce příbuzným druhem C. verticillata, který je charakteristický drobnějšími a víceméně okrouhlými šupinami (van Herk & Aptroot 2003). Obecně však bývá C. verticillata odlišována vyššími, většinou několika patrovitými podétii. Ta se nicméně mohou tvořit také u C. cervicornis s. str., ale bývají vzácnější a hůře vyvinutá (Ahti & Stenroos 2013, Burgaz et al. 2020). Mnohými autory jsou tyto dva taxony považovány pouze za poddruhy.

Cladonia cervicornis je suboceanickým lišejníkem, který se ve střední Evropě vyskytuje roztroušeně od nížin do hor. Na našem území ale vykazuje zřetelné preference pro nižší a střední polohy. Často se objevuje v říčních údolích a pískovcových skalních městech, kde je typickým druhem reliktních borů, vřesovišť a písčitých míst s nízkou konkurencí cévnatých rostlin. Roste zde na živinami chudých, zpravidla kyselých půdách. Ve vyšších polohách je druh o poznání vzácnější. Zde porůstá např. tenkou vrstvou půdy pokryté plochy výslunných skalek či balvanů na skalních ostrozích, sutích a solitérních balvanech na pastvinách.

Literatura: Van Herk C. M. & Aptroot A. (2003): A new status for the Western European taxa of the Cladonia cervicornis group. – Bibliotheca Lichenologica 86: 193–203. Ahti T. & Stenroos S. (2013): Cladoniaceae. – In: Ahti T., Stenroos S. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora 5: 87–89. Burgaz A. R., Ahti T. & Pino-Bodas R. (2020): Mediterranean Cladoniaceae. – Sociedad Española de Liquenología (SEL), Madrid.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia