Podétia tohoto lišejníku jsou žlutavá, moučnatě sorediózní, trumpetovitého tvaru a na okrajích pohárků se tvoří červená apotécia či pyknidy. Robustnější morfotypy mohou připomínat druh C. sulphurina, jehož podetia však obvykle podélně praskají a obsahují squamatovou kyselinu (UV+ bíle). Geneticky je tato dutohlávka neodlišitelná od podobné C. pleurota (Steinová et al. 2013), která se rozeznává nižšími podétii s hruběji sorediózním povrchem.

Typickým substrátem C. deformis jsou humus, rašelina, kyselá půda a tlející dřevo, ale byl zaznamenán také na mechatých skalách. Rozšíření druhu má víceméně arkto-boreálně-montánní charakter. V Evropě se jedná o relativně běžný lišejník především v severských a horských oblastech, který je vzácný v západní a jižní části kontinentu. V ČR se vyskytuje poměrně hojně ve vyšších polohách, kde vyhledává hlavně prosvětlené jehličnaté lesy, balvanité sutě a rašeliniště, ale na otevřených, mikroklimaticky a substrátově vhodných stanovištích sestupuje i poměrně nízko.

Literatura: Steinová J., Stenroos S., Grube M. & Škaloud P. (2013): Genetic diversity and species delimitation of the zeorin-containing red-fruited Cladonia species (lichenized Ascomycota) assessed with ITS rDNA and β-tubulin data. – Lichenologist 45: 665–684.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia