Dutohlávka se zpravidla nevětvenými, zašpičatělými a tlustostěnnými podétii, jejichž povrch je pokryt šupinkami a granulkami. Podobné mohou být útlé formy druhu C. macrophylla, od kterých se liší výrazně menšími přízemními šupinami a chemií (obsahuje perlatolovou kyselinu, UV+ bíle). Především chemicky se snadno rozpozná od svého nejblíže příbuzného, C. acuminata (Stenroos et al. 2019).

Cladonia decorticata preferuje na minerály bohatou, jen mírně kyselou půdu a otevřená stanoviště kontinentálního charakteru, např. vřesoviště, světlé reliktní bory a suché trávníky. V Evropě se jedná o vzácnou dutohlávku s ubývajícími lokalitami, rozšířenou zejména ve střední a severní části kontinentu (Ahti & Stenroos 2013) a velmi vzácně také ve vysokých pohořích v oblasti Mediteránu (Burgaz et al. 2020). Z našeho území byl druh mnohokrát uváděn v minulosti (viz katalog Vězda & Liška 1999), avšak v současnosti se řadí k velmi vzácným lišejníkům. Recentně byl sbírán na čtyřech lokalitách: u Zvíkova na Písecku, u Oleška ve středním Povltaví, na Třebíčsku a ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku.

Literatura: Ahti T. & Stenroos S. (2013): Cladoniaceae. – In: Ahti T., Stenroos S. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora 5: 87–89. Stenroos S., Pino-Bodas R., Hyvönen J., Lumbsch H.T. & Ahti T. (2019): Phylogeny of the family Cladoniaceae (Lecanoromycetes, Ascomycota) based on sequences of multiple loci. – Cladistics 35: 351–384. Burgaz A. R., Ahti T. & Pino-Bodas R. (2020): Mediterranean Cladoniaceae. – Sociedad Española de Liquenología (SEL), Madrid.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia