Jemně sorediózní, žlutavá dutohlávka s řídce větvenými podetii v horní části, který díky obsahu kyseliny barbatové bělavě svítí pod UV. Jedná se o terikolní lišejník, který roste zpravidla na kyselé půdě, humusu, v mechových polštářích a na tlejícím dřevě. Vyskytuje se ve starých smrkových lesích, na rašeliništích a vřesovištích. Jeho areál zaujímá boreální až arktickou zónu severní polokoule (Ahti & Stenroos 2013). Ve střední Evropě se řadí k vzácným horským lišejníkům, vázaným hlavně na Alpy a Karpaty. Z našeho území jsou známy pouze historické údaje, z nichž nejstarší pocházejí z Krkonoš (Flotow 1839) od Pomezních bud a Obřího sedla pod Sněžkou, později přebírané také dalšími autory. Na počátku minulého století byl pak tento druh zaznamenán minimálně na osmi místech (vesměs na skalnatých vrcholech) v Hrubém Jeseníku, na Králickém Sněžníku (Kovář 1912) a překvapivě také na Radhošti v Beskydech (Suza 1921). Poslední lokalizovaný údaj pochází ze 30. let minulého století z Petrových kamenů, který byl již ve své době označen za vzácný (Suza 1933). V současnosti je dutohlávka slámobarvá v ČR považována za vyhynulý druh. Příčiny zůstávají nejasné.

Literatura: Flotow [J.] v. (1839): Die merkwürdigsten und seltneren Flechten des Hirschberg-Warmbrunner Thals und des Hochgebirgs. – Breslau. Ahti T. & Stenroos S. (2013): Cladoniaceae. – In: Ahti T., Stenroos S. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora 5: 87–89. Kovář F. (1912): Moravské druhy rodu Cladonia. – Věstník Klubu přírodovědeckého Prostějov 15: 85–190 & 193–199. Suza J. (1923): Lišejníky československého Těšínska. (Poznámky lichenogeografické. I.). – Sborník Přírodovědecké společnosti v moravské Ostravě 2: 3–25. Suza J. (1933): Der Peterstein in den Ostsudeten im Lichte der lichenologischen Durchforschung. – Časopis Moravského zemského musea v Brně 28–29: 507–532.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia