Asi nejběžnější červenoplodá dutohlávka ve střední Evropě, která tvoří drobná šídlovitá podétia, jejichž povrch je pokrytý sorédiemi. Tento taxon obsahuje více chemických variant v různých kombinacích. Prakticky vždy přítomná je barbatová kyselina a dalšími metabolity nejčastěji bývají thamnolová a/nebo didymová kyselina. Dříve se tradičně odlišovaly dva taxony rozpoznávané např. na základě bodových reakcí, indikujících absenci či přítomnost kyseliny thamnolové: C. bacillaris (K- a Pd-) a C. macilenta v úzkém pojetí (K+ výrazně žlutě a Pd+ oranžově).

Typickým substrátem dutohlávky vyzáblé je tlející dřevo, ale objevuje se i na bázích stromů, kyselé půdě, humusu a skalách. V Evropě se jedná o běžný druh rozšířený na většině kontinentu. U nás se vyskytuje běžně v lesních i nelesních biotopech od nížin do hor.

Roztroušeně se na území ČR objevují formy s nápadně vysokými a zpravidla větvenými podétii, které tvoří kyseliny barbatovou a didymovou. Na první pohled připomínají např. druh C. rei a mohly by reprezentovat samostatný taxon.

Hnědoplodá C. coniocraea může být ve sterilním stavu morfologicky neodlišitelná, avšak oba druhy produkují jiné sekundárními metabolity. Potíže může někdy činit rozlišování C. macilenta od druhu C. floerkeana. Ten mívá granulózní, zčásti kornatá podécia, avšak na bohatě plodných podetiích C. macilenta mohou být tyto znaky též vyvinuté. Ve vlhkých horských lesích a pískovcových skalních městech může docházet k záměnám za málo vyvinuté formy spíše chladnomilného druhu C. polydactyla.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia