Dutohlávka žlutobílá patří mezi červenoplodé zástupce rodu, avšak podetia a plodnice vytváří jen velmi vzácně. Její stélce dominují nápadné přízemní šupiny, které jsou díky kyselině usnové na spodní straně žluté, a navíc mají jemně pavučinkovitý povrch. V suchém stavu jsou šupiny svinuté či částečně otočené, čímž je spodní strana na první pohled dobře viditelná.

Tato dutohlávka roste nejčastěji na kyselé půdě, humusu, rostlinných zbytcích, skalách a kamenech otevřených stanovišť, kterými bývají sutě a horská bezlesí. Její rozšíření má převážně arkto-alpinský charakter a oceánické tendence. S výjimkou arktických oblastí se v Evropě jedná o vzácnější lišejník, řídce uváděný ze střední části kontinentu. Z území ČR je známý z přibližně deseti lokalit na horských sutích v Krkonoších, na Šumavě a v Novohradských horách.

Pozoruhodná je asociace tohoto lišejníku s několika dalšími zástupci červenoplodých dutohlávek ze skupiny C. coccifera agg. a navíc i variabilní chemismus stélek, který v zásadě odpovídá asociovaným druhům. Stenroos (1990) pro tento fenomén navrhla mimo jiné hypotézu, že C. luteoalba je v mládí parazitem jiných dutohlávek. Aktuálně bylo zjištěno, že „hostitelským“ dutohlávkám odpovídají i DNA sekvence mykobiotnů a fotobiontů. To naznačuje možnost, že C. luteoalba by mohla teoreticky být pouze útvarem způsobeným např. neznámou parazitickou houbou na stélkách dutohlávek ze skupiny C. coccifera agg. (Černajová et al. 2022).

Literatura: Stenroos S. (1990): Cladonia luteoalba ‒ an enigmatic Cladonia. ‒ Karstenia 30: 27‒32. Liška J., Palice Z. & Bayerová Š. (1999): Cladonia luteoalba a C. norvegica ‒ nové dutohlávky pro ČR. ‒ Bryonora 23: 4‒7. Černajová I. Steinová J. Škvorová Z. & Škaloud P. (2022): The curious case of Cladonia luteoalba: no support for its distinction. ‒ Lichenologist 54: 345‒354.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia