Cladonia luteoalba Wheldon & A. Wilson

dutohlávka žlutobílá

Dutohlávka žlutobílá patří mezi červenoplodé zástupce rodu, avšak podetia a plodnice vytváří jen velmi vzácně. Její stélce dominují nápadné přízemní šupiny, které jsou díky kyselině usnové na spodní straně žluté, a navíc mají jemně pavučinkovitý povrch. V suchém stavu jsou šupiny svinuté či částečně otočené, čímž je spodní strana na první pohled dobře viditelná.

Tato dutohlávka roste nejčastěji na kyselé půdě, humusu, rostlinných zbytcích, skalách a kamenech otevřených stanovišť, kterými bývají sutě a horská bezlesí. Její rozšíření má převážně arkto-alpinský charakter a oceánické tendence. S výjimkou arktických oblastí se v Evropě jedná o vzácnější lišejník, řídce uváděný ze střední části kontinentu. Z území ČR je známý z přibližně deseti lokalit na horských sutích v Krkonoších, na Šumavě a v Novohradských horách.

Pozoruhodná je asociace tohoto lišejníku s několika dalšími zástupci červenoplodých dutohlávek ze skupiny C. coccifera agg. a navíc i velmi variabilní chemismus stélek, který v zásadě odpovídá asociovaným druhům. Stenroos (1990) pro tento fenomén navrhla mimo jiné hypotézu, že C. luteoalba je v mládí parazitem jiných dutohlávek.

Literatura: Stenroos S. (1990): Cladonia luteoalba ‒ an enigmatic Cladonia. ‒ Karstenia 30: 27‒32. Liška J., Palice Z. & Bayerová Š. (1999): Cladonia luteoalba a C. norvegica ‒ nové dutohlávky pro ČR. ‒ Bryonora 23: 4‒7.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Lecanorales Cladoniaceae Cladonia


ohrožení:DD – nedostatek dat

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 12, z toho ověřených 10. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2022