Tento druh bývá většinou nalézán pouze v podobě přízemních šupin, které jsou nápadně velké, za sucha vzpřímené a s KOH reagují žlutě až červeně díky přítomnosti kyseliny norstiktové. Někdy ale může být nutné ověření její přítomnosti pomocí TLC, protože se vyskytuje v nízké koncentraci. Podétia jsou robustní, kornatá, zpravidla nevětvená a bezpohárkatá. Záměny připadají v úvahu hlavně s druhem C. cervicornis, která se vyznačuje i velmi podobnými ekologickými nároky.

Cladonia polycarpoides je světlomilný a teplomilný druh stanovišť přirozeného charakteru s nízkou konkurencí cévnatých rostlin, jakými jsou různá pionýrská společenstva mírně zásaditých až kyselých podkladů. Typicky se vyskytuje např. na vřesovištích (Suza 1946). Najdeme ji i na exponovanějších místech, jakými jsou např. mělké kamenité půdy výchozů skal, často vulkanického původu. V Evropě patří k vzácnějším dutohlávkám, známým hlavně ze střední části kontinentu. Z ČR je v současnosti uváděna vzácně, a to převážně ze středních Čech. Známy jsou i lokality na jižní Moravě, v severních a západních Čechách. V minulosti byla zřejmě hojnější (viz např. Černohorský et al. 1956). Kvůli časté absenci podetií bude nejspíš částečně přehlížená.

Literatura: Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50. Suza J. (1946): K lichenologickému rázu středoevropských vřesovin, především xerothermních obvodů. – Věstník Královské české společnosti nauk 1944/18: 1–35. Černohorský Z., Nádvorník J. & Servít M. (1956): Klíč k určování lišejníků ČSR. I. díl. − ČSAV, Praha.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia