Dutohlávka horská je vzácným zástupcem skupiny tzv. sobích dutohlávek. Vyznačuje se velice nápadnou morfologií – tvoří typické květákovité „hlavičky“. V UV světle nápadně svítí díky přítomnosti kyseliny perlatolové. Kyselina usnová jí dodává žlutozelený nádech. Chemicky a částečně i morfologicky podobným druhem je dutohlávka ježatá (C. portentosa), která se na první pohled liší řidším větvením a méně kompaktním dojmem (netvoří květákovité hlavičky).

Jedná se převážně o boreální druh kyselých půd na místech s dlouho trvající sněhovou pokrývkou. V ČR roste ojediněle v reliktních borech, na sutích a rašeliništích. Mimo naše území je známa také z tundrových trávníků a vřesovišť. Na rozdíl od ostatních „sobích“ dutohlávek se uplatňuje až v pozdních stádiích sukcese a je velmi citlivá k disturbancím (Alonso-García et al. 2021). V arktických a subarktických oblastech tvoří základ stravy sobů (coby zde žijících nejhojnějších herbivorů). Jedná se o jeden z mála známých lišejníkových druhů náležejících v ČR do kategorie tzv. glaciálních reliktů. Ve srovnání s historickými údaji je pozorován dramatický pokles jejího výskytu, kdy vymizela z 80–90 % svých původních lokalit (Malíček et al. 2011). K hlavním důvodům patří likvidace stanovišť, klimatické změny a v některých případech i sběr. Aktuálně je známa z přibližně 20 lokalit, kde většina nálezů pochází ze Šumavy, Brd a Kokořínska. Na většině svých lokalit je navíc vzácná. Nejbohatší populace se nacházejí v Povydří na Šumavě. Zajímavý je výskyt na aktuálně nejníže položené lokalitě v ČR – v NPP Hadce u Želivky (Černohorský 1961). Zde roste v necelých 400 m n. m. v reliktním boru na hadcovém podloží.

Díky svým dekorativním vlastnostem je dutohlávka horská sbírána ve Skandinávii. Využívá se do věnců, květináčů a ke zdobení hrobů (Ahti & Stenroos 2013). Někdy se také dává do modelů krajiny (např. v muzeích) a ztvárňuje zde stromy. Ve střední Evropě ji nejčastěji můžeme potkat jako dekoraci na veřejných toaletách, kde bývá zpravidla nabarvena a umístěna do vertikálních vitrín (Malíček, vlastní pozorování). Také na území ČR byla v minulosti na některých lokalitách prokazatelně sbírána k dekorativním účelům (Malíček et al. 2011).

Literatura: Alonso-García M., Grewe F., Payette S. & Villarreal J. C. (2021): Population genomics of a reindeer lichen species from North American lichen woodlands. – American Journal of Botany 108: 159–171. Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50. Ahti T. & Stenroos S. (2013): Cladoniaceae. – In: Ahti T., Stenroos S. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora 5: 87–89. Černohorský Z. (1961): Dutohlávka alpská (Cladonia alpestris (L.) Rabh.) na dolnokralovických hadcích. – Ochrana přírody 16: 46–48.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia