Vzácná nitroplodka Bachmanova je charakteristická stélkou složenou z jednotlivých, velkých (13–24 mm), na svrchní straně šedých, na spodní straně síťnatých, tmavě hnědých až téměř černých lupenů. Vyhledává bazické skály, např. čedič, hadec apod. V Evropě je známa hlavně ze severu, kde roste na smáčených skalách, a vzácně také ze střední Evropy. Zajímavostí je, že byla popsána z našeho území (Anders 1922). Poprvé ji Anders nalezl v roce 1903 u Dubic v Českém středohoří a později v roce 1920 na vrchu Bezděz; na obou lokalitách ji kupodivu uvádí z nejslunnějších a nejsušších míst. Na lokalitě u Dubic ji však již v roce 1932 hledal marně (Anders 1932). Klementův nález tohoto druhu z řeky Ohře (Klement 1931), který byl následně popsán jako varieta inundatum, se vztahuje k druhu D. meiophyllizum (viz tento druh). D. bachmannii je u nás v současnosti považován za vyhynulý.

Shodou okolností byl druh studován v novější době nezávisle na sobě dvěma autory ve stejný čas (Heiđmarsson 1998, Orange 1998), což patrně ovlivnilo výběr lektotypu. Orange uvádí jako syntypy Andersovy položky z herbáře PRM, avšak bez stanovení lektotypu. Heiđmarsson kupodivu píše, že žádné Andersovy položky v PRM nebyly nalezeny (měl je zrovna půjčené Orange?), a tak lektotypem stanovil Andersovu syntypovou položku z Bezdězu z herbáře UPS.

Literatura: Anders J. (1922): Die Flechten Nordböhmens. III. Nachtrag. – Hedwigia 63: 269–322. Anders J. (1932): Flechtenkundliches aus dem Böhmischen Mittelgebirge. – Natur und Heimat 3: 122–123. Heiđmarsson S. (1998): Species delimitation in four long-spored species of Dermatocarpon in the Nordic countries. – Annales Botanici Fennici 35: 59–70. Klement O. (1931): Zur Flechtenflora des Erzgebirges. Die Umgebung von Komotau. – Beihefte zum Botanischen Centralblatt, sect. B, Dresden, 52–96. Orange A. (1998): Dermatocarpon leptophyllodes and related species in the British Isles. – Lichenologist 30: 1–20.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Dermatocarpon