Jediný náš zástupce rodu s plakodioidní (korovitou a na okrajích lalůčkovitou) stélkou, která je šedobílá až modravě bílá a ve střední části sorediozní. Bývá také často řazen do samostatného rodu Diploicia. Roste na živinami či vápníkem obohacených, kolmých až převislých, silikátových a vulkanických skalách, často při jejich vlhčí, zastíněné bázi. V oceáničtějších oblastech ho najdeme také na eutrofizované borce listnatých stromů nebo na antropogenních substrátech (např. zdi). V Evropě je tento lišejník rozšířen od suboceanických oblastí mírného pásu po Středomoří. Z našeho území je znám velmi roztroušeně z ojedinělých lokalit v říčních údolích Českého masívu (Berounka, Vltava, Sázava, Dyje, Svratka, Jihlava), ze severočeské pískovcové tabule a vzácně i odjinud. Přehled známých lokalit Československa do roku 1948 publikoval Suza (1950). V současnosti však patří k vzácným druhům, které ubyly vlivem výstavby údolních nádrží, zarůstáním bází skal a zřejmě také změnou mikroklimatických poměrů z důvodu nevhodného lesního hospodaření na lokalitách druhu.

Literatura: Suza J. (1950): Další příspěvky k povaze oceánského elementu v lišejníkové flóře střední Evropy. Parmelia mougeotii a Buellia canescens. – Věstník Královské české společnosti nauk, cl. math.-natur., 12 (1949): 1–30.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Caliciales → Caliciaceae → Diplotomma