Větvičník měnlivý je charakteristický svou izidiózní stélkou, díky které ho lze spolehlivě odlišit o podobných lišejníků. Roste na jehličnatých i listnatých stromech, dřevě a někdy i na skalách, většinou na otevřených stanovištích. Jeho celkové rozšíření je boreo-temperátní s kontinentální tendencí. Vyskytuje se nerovnoměrně na severní polokouli, v Severní Americe je běžnější než v Evropě. Na našem území byl v minulosti velmi vzácný. Ještě v roce 2010 bylo publikováno pouze šest do té doby známých nálezů z borovic a silikátových skal (Vondrák & Liška 2010). V té době byla dokonce známa jediná recentní lokalita na silikátové skále v údolí Vltavy v jižních Čechách. V současné době se Evernia mesomorpha šíří a můžeme ji u nás nalézt roztroušeně od nížin do hor. V nižších polohách má podobný charakter rozšíření jako druh E. divaricata – roste především ve výsadbách modřínů a v porostech trnek a hlohů, a to hlavně v jižních a západních Čechách. Na Moravě je větvičník měnlivý zřejmě stále vzácný.

Literatura: Suza J. (1938): Einige wichtige Flechtenarten der Hochmoore im Böhmischen Massif in den Westkarpathen. − Věstník Královské české společnosti nauk, cl. math.−natur., Praha, 1937/5: 1−33. Vondrák J. & Liška J. (2010): Changes in distribution and substrate preferences of selected threatened lichens in the Czech Republic. – Biologia 65: 595–602. Šoun J., Bouda F., Kocourková J., Malíček J., Palice Z., Peksa O., Svoboda D. & Vondrák J. (2017): Zajímavé nálezy lišejníků z čeledi Parmeliaceae v České republice. – Bryonora 60: 46–64.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Evernia