Kryptovka s růžovou až oranžově růžovou stélkou, v herbáři záhy blednoucí, která obsahuje trentepohlioidní řasy. Dle literatury (Purvis & Orange 2009) se jedná o práškovitě-granulózní stélku, složenou z granulek o průměru 20–30 µm. Makrokopicky ale stélka připomíná sorediózní krustu, která však chybí v určovacích klíčích sorediózních lišejníků. Plodnice často chybějí, jsou uzavřené a bledě růžové. Právě kvůli perithecioidnímu tvaru byl druh donedávna řazen do rodu Belonia.

Jedná se o vápnomilný lišejník, které preferuje kolmé až převislé vápencové skály. Část údajů ale pochází i z antropogenních stanovišť, typicky zdí (např. Dietrich 2015). Rozšíření vykazuje jasné oceanické tendence. Např. na Britských ostrovech se jedná o lokálně častý druh (Purvis & Orange 2009). Ve střední Evropě se naopak vyskytuje zcela ojediněle a v ČR byl nalezen až v roce 2022. Zatím jediný údaj z okolí portálu Rytířské jeskyně v Suchém žlebu v Moravském krasu patří mezi vůbec nejvýchodněji zaznamenané lokality. Gyalecta nidarosiensis zde roste na kolmých vápencových skalách v doprovodu lišejníku Lecanora rouxii a řas rodu Trentepohlia. Její stélky tvoří zpočátku bodové „sorály“, které později splývají až do souvislé vrstvy „soredií“.

Literatura: Purvis O. W. & Orange A. (2009): Belonia Körb. ex Nyl. (1857). – In: Smith C. W. et al. [eds], The lichens of Great Britain and Ireland, p. 211–212, The British Lichen Society, London. Dietrich M. (2015): Gyalecta nidarosiensis auf der Burgruine Nünegg in Lieli (Kanton Luzern) erstmals in der Schweiz nachgewiesen. – Herzogia 28: 798–801. Bouda F., Ghlimová H., Hlisnikovský D., Jerhot Š., Syrovátková L., Uhlík P. & Malíček J. (2023): Lišejníky zaznamenané během 34. bryologicko-lichenologických dní na Drahanské vrchovině. – Bryonora 71: 42–53.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Ostropales → Gyalectaceae → Gyalecta