Přehlížený saxikolní vápnomilný druh s hnědou, areolovitě-šupinatou stélkou a téměř kulovitými peritecii, která jsou z půlky zanořená a umístěná převážně při okrajích šupin. Velmi podobný druh Verrucaria macrostoma se liší např. peritecii zanořenými ve stélce a jejich mírně hruškovitým tvarem (van den Boom & Brand 2003).

Involucropyrenium romeanum roste většinou na antropogenních stanovištích, jako jsou beton, cihly, zdi apod., vzácněji také na přírodních stanovištích vápencových skal, od nížin do nižších horských poloh. Druh byl popsán poměrně nedávno z Belgie jako Verrucaria squamulosa (van den Boom & Brand 2003). Následně byl zkombinován do rodu Involucropyre­nium, ale později bylo zjištěno, že stejný lišejník byl popsán již mnohem dříve z Francie pod jménem Verrucaria romeana, které má tedy přednost (Breuss 2016). Celkové rozšíření druhu je málo známé a většina údajů pochází ze západní Evropy. Na našem území byl zatím nalezen pouze na přirozených vápencových výchozech v Týnčanském krasu (Malíček 2013) a u Čelechovic na Hané.

Literatura: Breuss O. (2016): Involucropyrenium romeanum is the correct name for I. squamulosum (lichenised Ascomycota, Verrucariaceae). – Herzogia 29: 196–197. Malíček J. (2013): Lišejníky Týnčanského krasu. – Zprávy České botanické společnosti 48: 143–162. van den Boom P. & Brand M. (2003): Verrucaria squamulosa, a new species from Belgium, Luxemburg and the Netherlands (lichenized ascomycetes, Verrucariales). – Linzer Biologisches Beiträge 35: 547–553.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Involucropyrenium