Běžný, pravděpodobně částečně přehlížený saxikolní druh. Podle Mayrhoferové (1988) se jedná o nejhojnějšího saxikolního zástupce rodu Lecania v Evropě. Charakteristický je mimo jiné dvoubuněčnými sporami, většinou nahloučenými, ojíněnými apotecii a bělošedou kůrou stélky. U nás jsou mu nejpodobnější L. rabenhorstii a L. inundata.

Lecania turicensis roste jak na vápencových a dalších bazických skalách, tak na vápnitých antropogenních substrátech, jako je např. malta zdí, od nížin do hor. Z našeho území byl druh poprvé publikován v exsikátu Vězdou (1990) ze slepenců od Chudčic u Veverské Bítýšky. Poté následovaly další nálezy ze středních Čech.

Poměrně nedávno byla z Belgie popsána dosti podobná Lecania belgica(Reese Næsborg & van den Boom 2007), která se liší hlavně větším počtem spor ve vřecku (12–16). Její výskyt na našem území je teoreticky možný.

Literatura: Mayrhofer M. (1988): Studien über die saxicolen Arten der Flechtengattung Lecania in Europa II. Lecania s. str. – Bibliotheca Lichenologica 28: 1–133. Reese Næsborg R. & van den Boom P. P. G. (2007): Lecania belgica van den Boom & Reese Næsborg, a new saxicolous lichen species from western Europe. – Lichenologist 39: 499–503. Vězda A. (1990): Lichenes selecti exsiccati editi ab Instituco botanico Academiae Scientiarum Čechoslovacae, Průhonice prope Pragam, Fasciculus XCVII.‒XCIX. (no. 2401‒2475). ‒ 24 p., Praha.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Lecania