Tento lišejník se typicky vyskytuje na mechorostech a rostlinných zbytcích v trávnících nad horní hranicí lesa. Roste na silikátových, nezřídka vápníkem obohacených horninách a ve střední Evropě bývá považován za postglaciální relikt (Czarnota et al. 2009). Od nás byl poprvé publikován až nedávno, a to z Petrových kamenů v Hrubém Jeseníku (Malíček et al. 2018). Jak ale ukazují recentní výzkumy, zřejmě se jedná o přehlížený druh s širší ekologickou amplitudou. Na základě molekulárních dat byly některé údaje pod jménem Lecanora (Lepraria) ecorticata určeny jako L. flavoleprosa. Typicky se jednalo o sterilní populace ze skal a kamenů v pahorkatinách až podhorských oblastech, kde může být zaměněn i za podobný druh L. orosthea. Lecanora flavoleprosa ale může růst i epifyticky, kde determinaci komplikují další podobné druhy ze skupiny L. expallens. Její výskyt i ekologie na našem území ještě proto vyžadují další studium.

Literatura: Czarnota P., Flakus A. & Printzen C. (2009): Lecanora flavoleprosa (Lecanoraceae, lichenized Ascomycota) found in the Carpathians. – Biologia 64: 1066–1069. Malíček J., Palice Z. & Vondrák J. (2018): Additions and corrections to the lichen biota of the Czech Republic. – Herzogia 31: 453–475.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecanoraceae → Lecanora