Nenápadný pionýrský druh tvořící velmi drobné, většinou pouze asi desetinu milimetru velké, obvykle černé plodnice na zcela zanořené stélce. Je dobře poznatelný mikroskopicky díky tvorbě více jak osmi (zpravidla 12–16) askospor ve vřecku. Lišejník je specializovaný na tvrdé osluněné dřevo jehličnanů. Ve většině případů bývá nacházen na opracovaném dřevu plotů, sloupků či jiných konstrukcí v otevřené krajině. Na takových stanovištích se pak může vyskytovat i masově, jak o tom svědčí i vydávání tohoto druhu v exsikátech (Suza 1927, Farkas 2011). V přirozených společenstvech se zřejmě jedná o lesní druh, rostoucí na tvrdém, pomalu tlejícím, odkorněném stojícím dřevu pahýlů či kořenů na více exponovaných a osluněných místech. Jednou byl sbírán i jako pionýr na tenké větvičce borovice na rašeliništi. V České republice byla tato šálečka dokladována zejména v první polovině 20. století J. Suzou, který ji objevil jako nový druh pro několik evropských zemí. Od roku 2007 u nás začal být tento lišejník opět nacházen (Malíček & Palice 2013). Jinde v Evropě je druh sbírán spíše sporadicky a někdy je považován za vzácný (Nimis et al. 2018). Jedná se však spíše o přehlíženého zástupce. Kromě své drobnosti bývá opomíjený i kvůli nezřetelné stélce, nebo že může připomínat některé nelichenizova­né houby.

Literatura: Suza J. (1927): Lichenes Bohemoslovakiae exsiccati. Fasciculus II. Decades 4–6. – Brno. Farkas E. (2011): Notes and schedae to Lichenes Delicati Exsiccati Editae in memoriam Antonín Vězda (1920–2008), Fasc. 2. – Acta Botanica Hungarica 53: 101–109. Malíček J. & Palice Z. (2013): Lichens of the virgin forest reserve Žofínský prales (Czech Republic) and surrounding woodlands. – Herzogia 26: 253–292. Nimis P.L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P.O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecideaceae → Lecidea