Stěží zaměnitelný druh, jehož stélku tvoří šedozelené šupiny se silným okrajem, čímž připomínají např. lastury. Zpravidla jsou přítomny i sorály, zatímco výskyt apotecií je ojedinělý a uváděný především z tropických oblastí. Kvůli podobnosti šupin s bazidiolišejníkem Lichenomphalia hudsoniana byl druh v minulosti některými autory řazen mezi bazidiolišejníky.

Normandina sličná roste nejčastěji na játrovkách rodu Frullania, porůstajících listnaté stromy, případně i skály. Někdy roste i přímo na borce nebo stélkách makrolišejníků. Typickými stanovišti jsou přirozené světlé lesy a rozptýlená zeleň, např. typu parkové krajiny. V Evropě se jedná o široce rozšířený a v mnohých oblastech poměrně hojný lišejník. K takovým patří atlantské pobřeží nebo horské oblasti s dostatkem zachovalých lesů a nízkým znečištěním ovzduší. Na území ČR je však tento druh aktuálně vzácný. Recentních lokalit je známo více než deset, avšak na většině z nich byly nalezeny jen málo početné populace. Možná nejbohatší lokality se aktuálně nacházejí na hadových výchozech kolem Želivky a Křemže.

Literatura: Liška J., Palice Z. & Dětinský R. (1998): Změny v rozšíření vzácných a ohrožených lišejníků v České republice I. – Příroda, Praha, 12: 131–144.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Normandina