Statná hávnatka typická hladkou, matnou, za sucha šedou, modravě šedou až šedohnědou a až 15 cm širokou stélkou. Za mokra se vyznačuje živě hnědou až modravě šedou svrchní stranou. Žilky jsou vyvýšené, světle oranžové až hnědé, ve středu tmavnoucí; rhiziny 8–15 mm dlouhé, jednoduché nebo vzácněji svazečkovité. Apotecia tvoří často. Druh produkuje celou řadu sekundárních metabolitů, mezi nimi i methylgyroforát zpravidla ve vysoké koncentraci, takže při vzlínání zanechává v solventu C výrazný žlutavě zabarvený pruh už od báze. Zeorin chybí nebo je přítomný v nízké koncentraci na rozdíl od podobné P. neopolydactyla, která se navíc vyznačuje silnější stélkou a tmavšími žilkami.

Velmi podobným lišejníkem je také P. polydactylon, která je celkově menší, tvoří užší, zvlněné až kadeřavé laloky a často splývající kratší rhiziny (většinou) do 5 mm délky. Její tmavá spodina plynule přechází až téměř k okraji, kde je o něco bledší, avšak stále pigmentovaná. Naopak P. vitikainenii tvoří širší bledý lem při okrajích laloků. Chemicky se P. polydactylon liší absencí žlutého pruhu mezi bází desky a methylgyroforátem. Pokud však tento pruh chybí, jsou oba druhy v podstatě totožné.

Peltigera vitikainenii je druh vlhkých horských lesů, často pralesovitého charakteru. Zde roste zpravidla na mechách porůstajících ležící klády nebo skály, ale známa je také z půdy a báze buku. Celkové rozšíření druhu je málo známé. Doposud ověřené lokality pocházejí ze Severní Ameriky, Evropy a Asie (až po Japonsko). V Evropě druh roste v severní části kontinentu a v horských oblastech jižněji položených území, např. v Alpách, Karpatech a Pyrenejích (Magain et al. 2023). Na území ČR je vzácný, doložený pouze ze Šumavy, Novohradských hor a historicky od Šumperka. Vícero dokladů pochází z Žofínského pralesa, Povydří a Stožce. Další položky jsou známy z Mrtvého luhu, od Černého jezera, Zátoně a Černého Kříže (vše Šumava).

Literatura: Magain et al. (2023): High species richness in the lichen genus Peltigera (Ascomycota, Lecanoromycetes): 34 species in the dolichorhizoid and scabrosoid clades of section Polydactylon, including 24 new to science. – Persoonia 51: 1–88. Panáková K., Malíček J. & Palice Z. (2024): Revize rozšíření hávnatky Peltigera neopolydactyla v České republice. – Bryonora 74: 25–38.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Peltigerales → Peltigeraceae → Peltigera