Epifytický (případně epixylický) zástupce rodu, tvořící obvykle světle šedavé až hnědavé sterilní povlaky na kůře listnáčů, případně jejich dřevu, v prosvětlených lesích, stromořadích a na solitérních stromech. Jedná se o poměrně toxitolerantní druh se subatlantským rozšířením. V západní Evropě bývá nejčastěji nacházen v urbanizované krajině. Z naší republiky zatím existují jen ojedinělé nálezy z lesů nižších poloh, vzácně i z montánního stupně. Bude se téměř jistě jednat o částečně přehlížený druh. V terénu lze nejsnáze lišejník poznat podle poměrně nápadných parasymbiotických hub (Sphinctrina anglica, Tremella wirthii), které jsou na tuto misničku vázané. Mohou však také růst na stélce příbuzného druhu P. oleagina. Tyto dva taxony se vzájemně liší pouze nepatrnými morfologickými rozdíly v charakteru stélky, typem rozšíření a ekologickými preferencemi (boreální charakter rozšíření a častější výskyt na dřevu, zejména borovic, u P. oleagina). Jejich odlišování může být problematické a v budoucnu by si zasloužilo důkladnější studium.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Protoparmelia