Lišejník ekologicky i morfologicky podobný poměrně častému druhu P. badia, avšak s mnohem užší ekologickou amplitudou, rostoucí obvykle na větru exponovaných stanovištích otevřených skalních výchozů a kamenných moří. Jeho rozšíření má ve střední Evropě spíše západní tendenci s častějším výskytem ve středohorách s bohatšími srážkami, jako jsou Vogézy, Harz, Schwarzwald. Z České republiky byl publikován jako Lecanora picea z vrcholových partií Krkonoš v rámci dizertační práce V. Wirtha, avšak s neurčitou lokalizací (viz mapa v práci Wirth 1972). Relevantní doklad nicméně existuje v herbáři STU (Muzeum Stuttgart) a pochází z vrcholu Malého Šišáku (H. Thüs, in litt.). Recentní nepublikovaný údaj pochází z Jizerských hor. Jediná práce vztažená k tomuto taxonu v Katalogu lišejníků ČR (Vězda & Liška 1999) žádnou zmínku o tomto lišejníku ve skutečnosti neobsahuje.
Literatura: Wirth V. (1972): Die Silikatflechten-Gemeinschaften im ausseralpinen Zentraleuropa. – Dissertationes Botanicae 17: 1–306.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Parmeliaceae → Protoparmelia
nejčastější synonyma:Protoparmelia piceaPočet záznamů: 1, z toho ověřených 1. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.