Lišejník s podobnou ekologií a vizáží jako jeho příbuzný P. sphinctrinoides. V podobě slizovitého povlaku s černými peritécii porůstá odumřelé mechorosty, jiné lišejníky a rostlinné zbytky. Od zmíněného druhu se však odlišuje celkově menšími plodnicemi a mikroskopicky menšími askosporami s menším počtem buněk (Mayrhofer & Poelt 1985). Dále se liší i absencí sekundárních metabolitů zjistitelných pomocí TLC (Ohmura & Mayrhofer 2016). Oproti druhému zmíněnému druhu se P. sphinctrinoidella kromě skalních substrátů vyskytuje často také na zemi.
Lišejník od nás poprvé publikoval Servít (1936, jako Microglaena reducta) ze čtyř přirozených lokalit ve Žďárských vrších, v Podkrkonoší a z Krkonoš. Část těchto údajů se opakuje v pozdějších pracích autora (viz Vězda & Liška 1999) a také v monografickém zpracování rodu Protothelenella (Mayrhofer & Poelt 1985). Subrecentní lokality pocházejí ze Šumavy, kde byl druh nalézán také na sekundárních stanovištích, např. v zářezech lesních cest nebo ve vlhkých pískovnách (Vězda 1998). Po roce 2000 byl u nás lišejník zaznamenán zhruba z desítky lokalit ve středních a vyšších polohách, roztroušených po území celé republiky.
Literatura: Mayrhofer H. & Poelt J. (1985): Die Flechtengattung Microglaena sensu Zahlbruckner in Europa. – Herzogia 7: 13–79. Vězda A. (1998): Lichenes rariores exsiccati. Fasciculus 38 (numeris 371−380). − Brno. Ohmura Y. & Mayrhofer H. (2016): Protothelenella sphinctrinoides (Protothelenellaceae) new to Japan and new chemical features for several species in the genus. – Herzogia 29: 137–142. Servít M. (1936): Neue und seltenere Flechten aus den Familien Verrucariaceae und Dermatocarpaceae. – Beihefte zum Botanischen Centralblatt, Abt. B, Dresden, 55: 251–274.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Ostropales → Protothelenellaceae → Protothelenella
Počet záznamů: 12, z toho ověřených 9. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.