Tento mapovník utváří šedohnědou stélku z lehce vypouklých bradavčitých areol na černé prvostélce (prothallu). Černá hranatá až okrouhlá apotecia s mizejícím vlastním okrajem se formují mezi areolami stélky. Vřecka produkují osm zelenohnědých zďovitých spor. Stélka obsahuje kyselinu gyroforovou (KC+ červeně) jako hlavní metabolit, ale často také stiktovou (případně norstiktovou) nebo barbatovou kyselinu (Timdal & Holtan-Hartwig 1988). Morfologicky podobný, nicméně odlišný druh R. eupetraeum obsahuje pouze kyselinu norstiktovou.
Je rozšířen hlavně v severní a střední Evropě, ale jelikož často nebyl rozlišován od druhu R. eupetraeum, může být de facto přehlížený. Roste na exponovaných silikátových skalách a sutích. V ČR byl recentně dokladován spíše sporadicky, např. z Křivoklátska, Českého středohoří, středního Povltaví či Pooslaví.
Literatura: Timdal E. & Holtan-Hartwig J. (1988): A preliminary key to Rhizocarpon in Scandinavia. – Graphis Scripta 2: 41–54.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon
Červený seznam (Liška & Palice 2010):VU – zranitelný
Červený seznam (Malíček 2023):C2 – silně ohrožený
Výskyt v Česku
Počet záznamů: 13, z toho ověřených 9. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.