Mapovník lepý má silně vyvinutou černou prvostélku (prothallus), na níž jsou roztroušeně rozmístěny červenohnědé, hnědé až černohnědé štítovité areolky, které jsou lehce vyduté až ploché a tvoří typickou, až 30 µm silnou epinekrální vrstvu. Velká černá okrouhlá apotecia jsou na bázi lehce zaškrcená a formují se mimo areoly. Plodnice produkují většinou osm mnohobuněčných spor, které se tmavě zabarvují až za plné zralosti. Ve stélce tohoto druhu byla zjištěna přítomnost pod UV světlem svítící lišejníkové látky zvané friesiic acid (Elix & Tønsberg 2004). Příbuzná látka z tohoto okruhu byla pomocí TLC potvrzena i u dokladu z ČR (Palice, nepubl.).

Jedná se o boreo-montánní až arkto-alpinský lišejník rostoucí často na svislých plochách před větrem chráněných silikátových skal. Vyskytuje se častěji ve Skandinávii a Alpách, ale je znám například také z Korsiky. V Čechách je však velmi vzácný, známý pouze z karů Černého a Plešného jezera a vrcholu Trojmezné hory na Šumavě.

Literatura: Feuerer T. (1991): Revision der europäischen Arten der Flechtengattung Rhizocarpon mit nichtgelbem Lager und vielzelligen Sporen. – Bibliotheca Lichenologica 39: 1–218. Palice Z. (1999): New and noteworthy records of lichens in the Czech Republic. – Preslia 71: 289–336. Elix J. A. & Tønsberg T. (2004): Notes on the chemistry of some lichens, including four species of Lepraria. – Graphis Scripta 16: 43–45.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Rhizocarpales → Rhizocarpaceae → Rhizocarpon