Poměrně nápadný lišejník s plakodiovitou stélkou a hojnými apotecii, který může připomínat zástupce rodu Protoparmelia. Molekulárně se jedná o dva kryptické druhy (Szczepańska et al. 2020). Ekologie lišejníku je poněkud schizofrenní. Jednak je uváděn z vysokých horských poloh, kde se vyskytuje zpravidla na vápnitých silikátech, nejčastěji na vrcholcích skalek, kde často kálí ptáci (např. Nimis et al. 2018). Druhé optimum výskytu se nachází na stepních a skalních stanovištích v nížších nadmořských výškách, kde roste nejčastěji na vulkanitech. Společným znakem je výskyt na přirozených osluněných výchozech reliktního charakteru.

V České republice se jedná o velmi vzácný lišejník. V minulosti byl uváděn z necelé desítky lokalit (většinou ze spilitových nebo břidličnatých skal) severně od Prahy pod jménem Lecanora rubina (Malíček et al. 2014). Aktuálně je však velmi vzácným druhem známým pouze ze tří lokalit (Zákolany, Košťálov, Milá). Část jeho historických lokalit by mohla stále existovat, ale některé již prokazatelně zanikly. Důvodem je nejspíš zarůstání a následné zastínění skalních výchozů.

Literatura: Liška J. & Pišút I. (1995): Lišajníky. − In: Kotlaba F. [ed.], Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR 4. – Príroda, Bratislava, p. 120−156. Malíček J., Palice Z. & Vondrák J. (2014): New lichen records and rediscoveries from the Czech Republic and Slovakia. – Herzogia 27: 257–284. Nimis P. L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P. O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634. Szczepańska K., Urbaniak J. & Śliwa L. (2020): Taxonomic recognition of some species-level lineages circumscribed in nominal Rhizoplaca subdiscrepans s. lat. (Lecanoraceae, Ascomycota). – PeerJ 8: e9555 [27 p.].

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecanoraceae → Rhizoplaca