Drobný, nenápadný pyrenokarpní lišejník, který může být v terénu snadno přehlédnut, mimo jiné i pro částečnou podobnost s běžným druhem Anisomeridium polypori. Od příbuzného druhu S. affinis se tradičně odlišuje velikostí peritécií, askospor, pyknid a makrokonidií (Roux et al. 2004). Ukazuje se však, že toto rozlišení může být problematické a v praxi se mohou objevovat i přechodné typy (Vondrák et al. 2022).

Roste epifyticky na různých dřevinách, vzácněji také na vápnitých horninách. Preferuje stinné biotopy a může se vyskytovat i na antropogenních stanovištích (Roux et al. 2004). Jedná se o druh se subatlantsko-mediteránním rozšířením. Z našeho území je znám teprve poměrně krátkou dobu, a to z níže položených lesů v Moravském krasu, na Křivoklátsku a z Obory Hvězda v Praze. Že se může jednat o přehlížený druh nižších poloh, podporují i data z lesních ploch v ČR získaná pomocí environmentální DNA (Vondrák et al. 2024).

Literatura: Roux C., Sérusiaux E., Bricaud O. & Coppins B. (2004): Le genre Strigula (lichens) en Europe et en Macaronésie. – Bibliotheca Lichenologica, 90: 1–96. Vondrák J. et al. (2022): From Cinderella to Princess: an exceptional hotspot of lichen diversity in a long-inhabited central-European landscape. – Preslia 94: 143–181. Vondrák J. et al. (2024): Combining environmental DNA data and taxonomic surveys provides an unprecedented understanding of lichen diversity and accelerates the discovery of new species. – Preslia 96: 351–417.

Ascomycota → Dothideomycetes → Strigulales → Strigulaceae → Strigula