Stélka tohoto druhu je složená z konvexních až nepravidelně laločnatých šupin olivově zelené, šedé až hnědé barvy. Velmi variabilní je míra ojínění stélky i apotecií. V terénu bývá obtížné odlišení od T. opuntioides a T. physaroides. V mnohých případech je nezbytná analýza sekundárních metabolitů pomocí TLC či studium mikroskopických zna­ků.

Thalloidima sedifolium roste na vápnitých půdách a skalách, často v asociaci s mechorosty či cyanolišejníky (zvláště mladé stélky). Vyskytuje se ve spárách přirozených exponovaných skal, ale i na půdách raných sukcesních stádiích, vzniklých např. těžbou vápence, od nížin vysoko do hor. V Evropě i v ČR je zřejmě nejhojnějším zástupcem široce pojatého rodu Toninia, rozšířeným po celém kontinentu. Na území ČR roste hojně v krasových oblastech, ale známa je i řada výskytů na vápnitých vložkách vulkanických hornin.

Revize evropského materiálu T. sedifolium (Westberg et al. 2023) odhalila přítomnost dalšího, geneticky i morfologicko/a­natomicky jednoznačně vymezeného taxonu – T. squamatum (Hoffm.) M. Westb. & Timdal. Ten je v Evropě široce rozšířen, v herbářích hojně zastoupen a s největší pravděpodobností se vyskytuje i v ČR. Tvoří větší areoly i plodnice, kratší askospory (12–20 vs. 11–30 µm) a excipulum je bezbarvé až zlatohnědé (tmavě červenohnědé u T. sedifolium). Od převážně terikolní T. sedifolium se liší částečně i ekologicky – preferuje mechové polštářky a vápnité skály.

Literatura: Westberg M., Ekman S., Briegel-Williams L., Fernandez-Brime S., Wedin M. & Timdal E. (2023): Thalloidima squamatum comb. nov. – a distinct and common but overlooked lichen in Europe. – Plant and Fungal Systematics 68: 353–363.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Thalloidima