Thalloidima physaroides se podobá především druhu T. sedifolium, od něhož se liší charakterem stélky, přítomností pseudocyphel a převážné bezbarvým hypotheciem a vnitřní částí excipula. T. physaroides se však často vyskytuje ve sterilním stavu a u silně ojíněných exemplářů nemusí být charakteristické pseudocyphely zřetelné. V takových případech lze oba druhy jednoznačně odlišit na základě tloušťky stěn dřeňových hyf, které jsou u T. physaroides výrazně tlustostěnné (Timdal 1992).

Typickým stanovištěm tohoto lišejníku jsou mírně vápnité půdy na slunných stanovištích. Zpravidla se jedná o počáteční sukcesní stádia, typicky na písčitých substrátech nebo ve stepních společenstvech. V mládí druh bývá asociován s cyanolišejníky, později je častý v mechových „polštářích“. Vyskytuje se od nížin do hor, ale více údajů pochází z teplejších oblastí. Preferuje spíše kontinentální ú­zemí.

Tento lišejník byl popsán P. M. Opizem v roce 1856 jako Lecidea physaroides z pískovců mezi pražskou Libní a Prosekem („ober Lieben gegen Prosik“; Opiz 1856). Zřejmě se jedná o lokalitu cenomanských pískovců v přírodní památce Prosecké skály, která je dnes z velké části ruderalizovaná a zarostlá lesem. Recentní výskyt zde nebyl potvrzen. Na území ČR se jedná o velmi vzácný lišejník xerotermních oblastí, který je ohrožen především zarůstáním vhodných stanovišť. Současné údaje pocházejí pouze ze středních Čech, z výchozů diabasů a vápenců v Českém krasu a Prokopském údolí v Praze. Vyskytuje se také na vápnitých pískovcích na Mělnicku. Těžištěm rozšíření T. physaroides je střední a jižní Evropa.

Literatura: Opiz P. M. (1856): Lichenologische Nachträge zu meinem Seznam rostlin Květeny české. – Lotos 6: 19–22, 41–45 & 155–158. Timdal E. (1992): A monograph of the genus Toninia (Lecideaceae, Ascomycetes). – Opera Botanica 110: 1–137. Malíček J. & Palice Z. (2009): Tři pozoruhodné lišejníky na diabasech v Praze a v Českém krasu. – Fragmenta Ioannea Collecta 11: 21–33.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Thalloidima