V rámci nenápadných zástupců rodu Thelocarpon patří T. robustum k těm nejnenápadnějším. Vytváří drobné stélkové ostrůvky, zhruba 0,1–0,3 mm v průměru, v nichž jsou vnořena 1–3 peritecia, která pouze v horní části obsahují charakteristický žlutý pigment. Kyjovitá vřecka se nebarví modře s jodem a jsou charakteristicky propletena zprohýbanými větvenými parafýzami. Hymeniální gel se s jodem barví velmi výrazně červeně. Spory jsou charakteristicky malé, 3–4 × 1,5–2 µm. Zmíněné anatomické znaky se celkem shodují s druhem T. laureri, který ovšem vytváří nápadné, žlutě zbarvené stélkové bradavky.

Druh se vyskytuje na silikátových kamíncích a v Evropě je zřejmě široce rozšířen, avšak přehlížen pro svou nenápadnost a nepatrné rozměry. Z ČR je zatím znám z trachytových kamenů v xerotermních sutích na jižním svahu Lipské hory (České středohoří). Vyskytuje se zde v nitrofilních společenstvech s druhy Acarospora veronensis, Amandinea punctata, Buellia microcarpa, Candelariella vitellina a Myriolecis dispersa agg.

Eitnerův typový materiál ve skutečnosti náleží taxonu Myriospora smaragdula var. murina (Navarro-Rosinés et al. 1999). Zde tedy následujeme tradiční vymezení T. robustum v literatuře (např. Orange et al. 2009).

Literatura: Navarro-Rosinés P., Roux C., Bellemére A. (1999): Thelocarpella gordensis gen. et sp. nov. (Ascomycetes lichenisati, Acarosporaceae). – Canadian Journal of Botany 77: 835–842. Orange A., Watson M. F., James P. W., Moore D. M. (2009): Thelocarpon Nyl. (1853). – In: The lichens of Great Britain and Ireland, Smith C. W. et al. [eds], London, p. 884–888.

Ascomycota → Lichinomycetes → Thelocarpales → Thelocarpaceae → Thelocarpon