V terestrickém prostředí jsou známy pouze dva druhy bradavnic s „trpasličími“ sporami o rozměrech zhruba 7–10 × 4–5 µm. Oba druhy se také vyznačují drobnými peritécii o průměru kolem 0,1 mm a značnou redukcí stélky, která je nenápadná až neviditelná. Verrucaria bulgarica je charakteristická přítomností involukrela (karbonizované tkáně kryjící peritécium), zatímco u V. simplex involukrelum chybí. Oba druhy mají zřejmě podobnou ekologii a vyžadují další taxonomické studium.

Verrucaria simplex osidluje silikátové i karbonátové kamínky a kameny, často v zástinu lesa. Lze ji zřejmě považovat za pionýrský druh, nalézaný i na nedávno obnažených kamenitých površích. Její rozšíření v Evropě i v ČR je velmi málo známé, protože je pro své nepatrné rozměry patrně přehlížena. V ČR byla zaznamenána na opukových kamíncích na Chvaletickém odkališti u Přelouče (Palice & Soldán 2004) a nově na zastíněných pískovcových výchozech v údolí potoka Satina v PR Malenovický kotel (CHKO Beskydy).

Literatura: Palice Z. & Soldán Z. (2004): Lichen and bryophyte species diversity on toxic substrates in the abandoned sedimentation basins of Chvaletice and Bukovina. – In: Kovář P. [ed.], Natural recovery of human-made deposits in landscape (biotic interactions and ore/ash-slag artificial ecosystems), p. 200–221, Academia, Praha.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Verrucaria