Jeden z našich vůbec nejhojnějších druhů lignikolních lišejníků, vyskytující se v různých typech hospodářských i přirozených lesů, ale i parků. Pro svůj houbový zevnějšek drobného „diskomycéta“ byl však zvláště v minulosti přehlížen. Vyskytuje se často v podobných pionýrských epixylických synuziích jako druh A. celata, a to v doprovodu nesymbiotických zelených řas, foliózních játrovek a jiných pionýrských korovitých mikrolišejníků. Obvyklým substrátem je vlhké, dosud nerozložené dřevo, nejčastěji ležících kmenů, ale i pařezů jehličnanů i listnáčů. Vzácně přechází na kůru (báze stromů, větvičky), choroše apod. Zcela výjimečně byl zaznamenán i na anorganickém substrátu (pískovec). Široce rozšířený druh temperátní a boreální zóny severní polokoule. V oceánických a mediteránních oblastech Evropy je zahalenka dřevní zřetelně vzácnější a pravděpodobné optimum se nachází zejména v severských boreálních lesích.

Recentně byl z Nizozemska popsán v terénu neodlišitelný druh Absconditonia sublignicola (Suija & van den Boom 2023), který se liší buněčnou strukturou excipula (hyfy paralelně u A. lignicola), menšími plodnicemi (0,05–0,15 mm vs. 0,1–0,2 mm) a askosporami (9–12 × 4–5 µm vs. 10–15 × 4,5–6,5 µm). Tento lišejník se velmi pravděpodobně vyskytuje i v České republice.

Literatura: Suija A. & van den Boom P. P. G. (2023): Phylogenetic relationships, taxonomic novelties, and combinations within Stictidaceae (Ostropales, Lecanoromycetes, Ascomycota): focus on Absconditella. – Mycological Progress 22: 46 [12 p.]

Ascomycota → Lecanoromycetes → Ostropales → Stictidaceae → Absconditella