Snadno poznatelný druh, který se vyznačuje granulkami až šupinkami s nápadnými a relativně dlouhými hyalinními chlupy. Díky nim může připomínat miniaturní kaktus. Peritecia se u tohoto druhu vytvářejí velmi vzácně a teprve díky jejich objevu A. Vězdou se podařilo rozluštit rodovou příslušnost tohoto zajímavého taxonu (Vězda 1997). Do té doby byl považován za miniaturního zástupce terčovníků z okruhu Phaeophyscia hirsuta.

Typickými substráty jsou mechorosty, rostlinné zbytky, půda a skalky na víceméně vápnitém podloží. Vzácně se objevuje i na borce stromů. V Evropě se tento lišejník vyskytuje roztroušeně, většinou na otevřených typech stanovišť v teplejších a sušších oblastech, zejména v oblasti Mediteránu a Submediteránu. Morfologicky totožné typy jsou ale známé také z humidních oblastí západní Evropy a Afriky (např. Skotsko, Wales, Makaronésie), kde porůstá mechaté stromy a skály (Orange 2013). V ČR se vyskytuje především v krasových územích a říčních údolích nižších až středních poloh. Bohaté populace vytváří např. na mírně vápnitých silikátech v kaňonech některých řek (např. Vltava, Dyje).

Literatura: Poelt J. (1980): Physcia opuntiella spec. nov. und die Lebensform der Sprossenden Flechten. − Flora 169: 23−31. Lisická E. & Horáková J. (1991): Physcia opuntiella Buschardt et Poelt (Flechten, Physciaceae) neu für die Tschechoslowakei. − Preslia 63: 189−191. Vězda A. (1997): Lichenes rariores exsiccati. Fasciculus tertius tricessimus (numeris 321−330). − Brno. Orange A. (2013): British and other pyrenocarpous lichens. − Cardiff: Department of Biodiversity and Systematic Biology, National Museum of Wales.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Agonimia