Agonimia repleta Czarnota & Coppins

agonimie

Lišejník s granulózní, areolkovitou až šupinkovitou stélkou, někdy tvořící rozsáhlé povlaky. Polozanořená až přisedlá černá peritecia hruškovitého tvaru se vytvářejí příležitostně. Povrch plodnic bývá drsný a zvrásněný, čímž je druh snadno poznatelný od ekologicky částečně podobné A. allobata.

Agonimia repleta je typickým lišejníkem přirozených, listnatých až smíšených lesních porostů od nížin do hor. Hojný bývá v pralesovitých rezervacích, ale najdeme ho i ve vlhčích typech lesů kulturního charakteru, pokud se zde vyskytují vhodné substráty. Většinou se objevuje na stinných bázích a kořenových nábězích stromů (nejčastěji buků), kde může patřit i k lišejníkovým dominantám. Často zde přechází na mechorosty. Zcela výjimečný není ani výskyt na jiných substrátech (dřevo, humus, skály). Téměř vždy se ale jedná o víceméně zastíněná, mikroklimaticky stabilně vlhká mikrostanoviště. Lišejník je relativně tolerantní k acidifikaci substrátů, takže se roztroušeně vyskytuje na většině našeho území. V Evropě existuje poměrně málo údajů o výskytu tohoto druhu a v některých oblastech je evidentně přehlížený. Pravděpodobné jsou záměny za podobnou A. allobata. Pod tímto jménem byl lišejník zřejmě uváděn i v minulosti, než byl v roce 2000 vědecky popsán.

Literatura: Czarnota P. & Coppins B. J. (2000): A new species of Agonimia and some interesting lichens from Gorce Mts (Western Beskydy Mts) new to Poland. – Graphis scripta 11: 56–60.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Eurotiomycetes Verrucariales Verrucariaceae Agonimia



Červený seznam (Liška & Palice 2010):DD – nedostatek dat

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 232, z toho ověřených 222. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
údaje bez datace
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2024