Agonimia tvořící (alespoň ve střední Evropě) většinou sterilní stélku, která se skládá ze šedo- až hnědozelených šupinek. Ty často mívají granulkovité až prstovité výrůstky. Lišejník je poměrně spolehlivým indikátorem vápnitých substrátů, kde roste nejčastěji na mechorostech, rostlinných zbytcích a půdě. Často porůstá i stélky dalších lišejníků, např. cyanolišejníků. Objevuje se také na epifytických mechorostech na úživnější borce stromů. Typickým stanovištěm jsou skuliny přirozených osluněných i zčásti zastíněných skalních výchozů, ale může se vyskytovat i na antropogenních stanovištích (např. zídkách). V mírném pásu severní polokoule se jedná o široce rozšířený a lokálně častý druh. Na našem území roste roztroušeně od nížin do hor. V krasových oblastech zpravidla patří k hojným lišejníkům.

Ascomycota → Eurotiomycetes → Verrucariales → Verrucariaceae → Agonimia