Poměrně častý druh s apotecii připomínajícími skvrny od dehtu na zanořené až tenké šedavé či nazelenalé stélce. Od podobné A. vinosa se liší např. menšími sporami, stélkou bez oranžového odstínu a pigmenty v apoteciích nerozpustnými v KOH. Vyhledává stinné báze listnatých i jehličnatých stromů ve vlhkých lesích od nížin do hor. U nás je tato artonie rozšířena po celém území, stejně tak v celém mírném pásu Evropy. Recentní molekulární data ukázala, že tento druh nepatří do hlavní větve Arthoniaceae (Frisch et al. 2014) a byl proto přeřazen do monotypického rodu Diarthonis (Cannon et al. 2020).

Literatura: Frisch A., Thor G., Ertz D. & Grube M. (2014): The Arthonialean challenge: Restructuring Arthoniaceae. – Taxon 63: 727–744. Cannon P., Ertz D., Frisch A., Aptroot A., Chambers S., Coppins B., Sanderson N., Simkin J. & Wolseley P. (2020): Revisions of British and Irish Lichens vol. 1. Arthoniales: Arthoniaceae. – British Lichen Society.

Ascomycota → Arthoniomycetes → Arthoniales → Arthoniaceae → Arthonia