Tento druh je v rámci rodu Bellemerea charakterizován šedou stélkou různých odstínů, která může být místy narezavělá a nereaguje s KOH; a také apotecii za sucha tmavě hnědými až černými, za vlhka červenohnědými, obsahující relativně malé askospory. Ve starší literatuře byl tento druh pojímán v mnohem širším pojetí. Dle novodobých klíčů tvoří B. cinereorufescens v porovnání s podobnou B. sanguinea menší spory o rozměrech 7–16(–18) × 4–9(–10) μm (Clauzade & Roux 1985, Owe-Larsson & Ryan 2008). Nicméně tyto rozdíly nemusí být zcela zřejmé vzhledem k přítomnosti silného rosolovitého episporu, který bývá přítomný u všech zástupců rodu Bellemerea. Epispor se zbarvuje s IK+ modrofialově a v preparátech se po použití KOH nápadně zvětšuje.
Jako ostatní zástupci rodu má holarktické arkto-alpínské rozšíření. Roste ve vyšších polohách na vlhčích silikátových skalách (nezřídka obohacených kovy), často na méně exponovaných (někdy i poměrně stinných) stanovištích s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Z ČR je známa již dlouhou dobu z Krkonoš, odkud byla také popsána varieta sudetica (Eitner 1911), a také z Králického Sněžníku. Recentní údaje pocházejí rovněž z Jeseníků a ze Šumavy.
Literatura: Eitner E. (1911): Dritter Nachtrag zur schlesischen Flechtenflora. – Jahresbericht der Schlesischen Gesellschaft für Vaterländische Kultur, Abt. Zool.-Bot., Breslau, 88: 20–60. Clauzade G. & Roux C. (1985): Likenoj de Okcidenta Eǔropo. Ilustrita determinlibro. – Bulletin de la Société Botanique du Centre-Ouest, Nouvelle Série, N. S. 7: 1–897. Owe-Larsson B. & Ryan B. D. (2008): Bellemerea. – In Nash III T. H., Gries C. & Bungartz F. [eds], Lichen flora of the Greater Sonoran Desert region, Vol. 3. Pp. 110–112, Lichens Unlimited, Arizona State University, Tempe.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Lecideaceae → Bellemerea
Počet záznamů: 2, z toho ověřených 1. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.