Charakteristický sorediózní mikrolišejník vlhkých horských stinnějších lesů, kde nejčastěji porůstá kyselou hladkou kůru mladších a středně starých stromů. V našich podmínkách upřednostňuje především kůru buku, jeřábu a javoru klenu. Na klimaticky příhodných stanovištích, např. na Šumavě, se může vyskytovat i v lesích kulturního charakteru. Jinak se jedná o vzácnější druh zachovalejších lesních porostů. V horských lesích vápencových oblastí Alp a Karpat bývá častěji nacházen i na mladých kmenech a větvičkách smrků (Printzen 1995). V České republice je roztroušeným druhem, nacházeným obvykle v nadmořských výškách nad 700 m. Nejbohatší populace vytváří v hustě zalesněných a humidnějších oblastech, na lokalitách s dlouhodobější sněhovou pokrývkou. Zde potom častěji tvoří plodnice a obvykle spoluvytváří synuzie s jinými zástupci rodu Biatora. V některých šumavských bučinách dokonce patří k dominantním druhům mikrolišejníků na bázích stromů. Vondrák & Kubásek (2019) ho řadí mezi indikační druhy bukových porostů.

Literatura: Printzen C. (1995): Die Flechtegattung Biatora in Europa. – Bibliotheca Lichenologica 60: 1–275. Vondrák J. & Kubásek J. (2019): Epiphytic and epixylic lichens in forests of the Šumava mountains in the Czech Republic; abundance and frequency assessments. – Biologia 74: 405–418.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Biatora