Méně nápadný a snadno zaměnitelný lišejník, vzdáleně připomínající běžný druh Micarea peliocarpa. Patří k nejvzácnějším zástupcům rodu v České republice. Jedná se spíše o pionýrský epifytický lišejník na nízko položených větvičkách a bázích kmenů s hladkou kůrou ve vlhkých horských lesích, obvykle na místech s dlouho trvající sněhovou pokrývkou. V našich podmínkách byl zaznamenán na buku a jeřábu, zatímco např. ve Skandinávii, odkud pochází nejvíce nálezů, roste často také na nízko položených větvičkách smrku (Printzen 1995). Z České republiky existuje necelá desítka sběrů především z vyšších poloh Šumavy, a to prakticky pouze z 90. let minulého století, z nichž však byl publikován pouze jediný nález z horské sekundární bučiny na svazích Ždanidel (Printzen & Palice 1999). Většinou roste v synuziích s jinými zástupci rodu (např. Biatora efflorescens a B. helvola). V posledních dvou desítkách let se nepodařilo tento boreální lišejník na našem území potvrdit a může být teoreticky na ústupu.

Literatura: Printzen C. (1995): Die Flechtegattung Biatora in Europa. – Bibliotheca Lichenologica 60: 1–275. Printzen C. & Palice Z. (1999): The distribution, ecology and conservational status of the lichen genus Biatora in central Europe. – Lichenologist 31: 319–335.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Ramalinaceae → Biatora