Buellia griseovirens (Turner & Borrer ex Sm.) Almb.

buelie šedozelená

Sorediozní buelie zřídkakdy vytvářející plodnice s čtyřbuněčnými askospórami (většina buelií má jen dvoubuněčné). Charakteristické jsou žlutavé, často prohlubňovité, ohraničené sorály, jejichž povrchové sorédie mají zpravidla šedou nebo modravou barvu. Mohou však připomínat řadu nepříbuzných druhů (např. Xylographa vitiligo a Violella fucata), a také vzácnou buelii, B. arborea, od níž se B. griseovirens liší sekundárními metabolity. Produkuje norstiktovou kyselinu, zatímco B. arborea obsahuje atranorin a plakodiolovou kyselinu. Norstiktová kyselina je ve stélkách B. griseovirens často v nízké koncentraci a je sotva rozpoznatelná stélkovou reakcí. I tvorba červených krystalů po přidání KOH k mikroskopickému preparátu nemusí vždy spolehlivě fungovat, takže atypické exempláře bývají ověřovány pomocí TLC.

Vyskytuje se na borce kmenů a větví nejrůznějších listnatých a vzácně i jehličnatých dřevin, ale najdeme ji často také na mrtvém dřevu. Roste v rozličných lesních biotopech a nezřídka i na solitérních stromech. V Evropě je široce rozšířena a na většině území hojná. V ČR jde jednoznačně o nejhojnější epifytickou buelii vyskytující se po celém území od nížin do hor.

taxonomické zařazení:

Ascomycota Lecanoromycetes Caliciales Caliciaceae Buellia


ohrožení:LC – neohrožený

Výskyt v Česku

Počet záznamů: 628, z toho ověřených 539. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.

Legenda

údaj po zadaném roce
údaj starší než zvolená hranice
V mapě se nezobrazují záznamy označené jako chybné nebo pochybné.
0
věrohodný údaj
nejistý údaj
chybný údaj
nerevidovaný údaj

Preference nadmořské výšky

Rozdělení dle stáří nálezu

Typ substrátu

Nejčastější substráty

© Botanický ústav AV ČR, v. v. i. 2020–2022