Lišejník s drobnými oranžovými apotécii a s nenápadnou šedobílou, částečně endolitickou stélkou. Jméno Caloplaca (Flavoplaca) oasis v dnešním pojetí zahrnuje dva odlišné ekotypy, možná i samostatné druhy: (1) drobné lichenikolní stélky porůstající Bagliettoa calciseda, nově odlišované na vnitrodruhové úrovni jako „morpho. pervulgata“ (Roux et al. 2020) a (2) rozsáhlejší neparazitické krusty na vápnitých substrátech, někdy rozlišované jako „f. lithophila auct.“ (např. Nimis et al. 2018). Patrně všechny údaje z ČR se vztahují ke druhé variantě, která se vyskytuje na přirozených substrátech (vápence a další vápnité horniny včetně vápnitých vložek v bazických silikátech) a na antropogenních substrátech (především na betonu). Díky sekundárním výskytům na betonu je pravděpodobně rozšířena po celém území ČR od nížin do hor. Výskyt lichenikolní varianty v ČR není vyloučen.

Literatura: Roux C. et al. (2020): Catalogue des lichens et champignons lichénicoles de France métropolitaine. 3e édition revue et augmentée (2020). – Édit. Association française de lichénologie (AFL), Fontainebleau. Nimis P.L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P.O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Teloschistales → Teloschistaceae → Caloplaca