Běžný epifytický druh s tenkou stélkou a černými, zpravidla lesklými apotecii s výrazným okrajem. Od podobných lišejníků se liší úzkými sporami a hlavičkovitými neslepenými parafýzami s tmavě hnědou čepičkou na apikální buňce. Najdeme ho především na větvích listnatých stromů (nejčastěji jasanů) a keřů v otevřené krajině, včetně eutrofizovaných míst (aleje, zahrady), od nížin do hor. Vzácně je uváděn také ze dřeva a skal. Jedná se o široce rozšířený holarktický druh, v Evropě rostoucí od jižní boreální zóny po Středomoří. V posledních desetiletích se šíří, pravděpodobně v důsledku vymizení kyselých dešťů. Překvapivě z území ČR existují jen dva historické údaje, navíc stanovištně netypické. Kuťák (1925) ho uvádí ze švestkové souše od České Skalice a Servít (1930) ze skalek od pražských Klukovic. V současnosti je znám roztroušeně až hojně z většiny území.

Literatura: Kuťák V. (1925): Lišejníky z okolí České Skalice. – p. 75–78. Servít M. (1930): Flechten aus der Čechoslovakei. I. Die Umgebung von Praha. – Věstník Královské české společnosti nauk 1929/13: 1–50.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Catillariaceae → Catillaria