Tento druh je charakteristický nápadnou, šupinkovitou až bradavičnatou, šedozelenou či olivově hnědou stélkou a poměrně robustními, ale nízkými, žlutě ojíněnými plodnicemi. Patří k temperátně rozšířeným druhům severní polokoule (Tibell 1994). V rámci svého areálu roste na borce i dřevě jehličnanů či listnáčů, ale regionálně se liší ve svých substrátových a stanovištních preferencích. Například v boreálních oblastech Švédska se často vyskytuje na opracovaném jehličnatém dřevu starých budov (Tibell 1999) a na Kavkaze vystupuje poměrně vysoko jako epifyt na borce jedlí (Urbanavichus et al. 2020). Ve střední Evropě i v ČR se nejčastěji objevuje v hlubokých štěrbinách borky starých dubů. Vyskytuje se na solitérních stromech, v alejích, parcích i světlých lesích. Na našem území roste roztroušeně od nížin do podhorských, ojediněle i horských oblastí. V mnohých regionech je však tento lišejník vzácný nebo zcela chybí.

Literatura: Tibell L. (1994): Distribution patterns and dispersal strategies of Caliciales. – Botanical Journal of the Linnean Society 116: 159–202. Tibell L. (1999): Calicioid lichens and fungi. – Nordic Lichen Flora 1: 20–94. Urbanavichus G., Vondrák J., Urbanavichene I., Palice Z. & Malíček J. (2020): Lichens and allied non-lichenized fungi of virgin forests in the Caucasus State Nature Biosphere Reserve (Western Caucasus, Russia). – Herzogia 33: 90–138.

Ascomycota → Lichinomycetes → Coniocybales → Coniocybaceae → Chaenotheca