Dutohlávka často řazená do skupiny pohárkatých zástupců C. chlorophaea agg., avšak v původním popisu srovnávaná s C. fimbriata (Brodo & Ahti 1996). Fylogeneticky je však poměrně vzdálená od obou zmíněných taxonů (Stenroos et al. 2019). Dutohlávka Asahinova je charakterizována zejména chemicky. Vyznačuje se přítomností fumarprotocetrarové kyseliny a mastných látek, obvykle ze skupiny rangiformové kyseliny. Známý je však také chemotyp s kyselinou protolicheste­rinovou. Alifatické látky mohou dokonce i zcela chybět, tudíž bez molekulárních metod může být odlišení od C. chlorophaea s. str. velmi obtížné. Přestože C. asahinae nelze morfologicky jednoznačně definovat, pomocnými znaky jsou šupinky nebo granulky na bázích pohárků (Holien & Tønsberg 1985, Burgaz et al. 2020).

Dutohlávka Asahinova roste na humusu či kyselé půdě, ojediněle také na tlejícím dřevě. Původně severoamerický taxon byl pro Evropu rozpoznán v 80. letech minulého století a zároveň poprvé publikován i pro naše území (Holien & Tønsberg 1985). Tento jediný historický údaj pochází ze sběru J. Anderse z okolí Nového Boru, vydaného v exsikátu J. Sandstedeho (Cladoniae exsic. n. 1153, jako Cladonia chlorophaea). Na starém kontinentu se jedná o vzácněji nacházený, suboceanický lišejník, který překvapivě není známý z Alp (cf. Nimis et al. 2018). Ze střední Evropy pochází většina údajů právě z území ČR, kde byla C. asahinae zatím zaznamenána v Lužických a Jizerských horách, Krkonoších, Hrubém Jeseníku, Brdech a na Šumavě. Doposud je druh známý jen z omezeného počtu lokalit, ale pravděpodobně patří k přehlíženým lišejníkům.

Holien H. & Tønsberg T. (1985): Notes on Cladonia asahinae, C. conista and the C. grayi-group in Norway. – Gunneria 51: 1–26. Brodo I. M. & Ahti T. (1996): Lichens and lichenicolous fungi of the Queen Charlotte Islands, British Columbia, Canada. 2. The Cladoniaceae. – Canadian Journal of Botany 74: 1147–1180. Nimis P.L., Hafellner J., Roux C., Clerc P., Mayrhofer H., Martellos S. & Bilovitz P.O. (2018): The lichens of the Alps – an annotated checklist. – Mycokeys 31: 1–634. Stenroos S., Pino-Bodas R., Hyvönen J., Lumbsch H. T. & Ahti T. (2019): Phylogeny of the family Cladoniaceae (Lecanoromycetes, Ascomycota) based on sequences of multiple loci. – Cladistics 35: 351–384. Burgaz A. R., Ahti T. & Pino-Bodas R. (2020): Mediterranean Cladoniaceae. – Sociedad Española de Liquenología (SEL), Madrid.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia