Zpravidla bohatě plodící dutohlávka s mírně větvenými, jakoby roztrhanými podétii, jejichž povrch je tvořený rozpraskanou kůrou, často se odlupující v podobě drobných šupinek. Nezřídka ale bývají přítomny pouze přízemní šupiny, a pak je velmi obtížné druh identifikovat. V současném pojetí je C. cariosa polyfyletický taxon tvořící minimálně čtyři nezávislé linie (Burgaz et al. 2020). Morfologicky i chemicky je velmi variabilní, produkující celou řadu sekundárních metabolitů (Osyczka & Skubała 2011, Pino-Bodas et al. 2012). V některých případech může být dokonce obtížné odlišení od některých chemicky totožných forem C. symphycarpa. Dle molekulárně-fylogenetické studie (Pino-Bodas et al. 2012) je C. cariosa s. str. vápnomilná a řadí se sem drobnošupinkaté, bohatě plodící typy s často větvenými a podélně praskajícími podécii. I v tomto úzkém pojetí je lišejník chemicky variabilní s konstantní přítomností atranorinu, často v kombinaci s rangiformovou a/nebo fumarprotocetra­rovou kyselinou, případně i bez nich. Chemotypy s norstiktovou a psoromovou kyselinou nebyly u C. cariosa s. str. zaznamenány (Pino-Bodas et al. 2012).

Cladonia cariosa s. lat. je pionýrským terikolním druhem na živiny chudých, disturbovaných, kyselých až zásaditých půd. Vyskytuje se od nížin do hor na různých typech přirozených i antropogenních stanovišť, jako jsou např. vřesoviště, písčiny, mělké minerální půdy na otevřených nízkých skalních výchozech a stepích, výsypky či železniční náspy. V Evropě je druh rozšířen prakticky po celém kontinentu. Na našem území roste nyní poměrně zřídka a převažují lokality na antropogenních stanovištích. Nejvíce jich je uváděno ze středního Povltaví a Příbramska, kde se objevuje v pískovnách či na podobných písčitých místech a uranových haldách. Ve srovnání se starší literaturou (např. Kovář 1912, Černohorský et al. 1956) je patrné, že dutohlávka zetlelá na našem území ubyla. Na vině budou nejspíš eutrofizace, zarůstání a absence vhodného managementu (např. extenzivní pastvy), který by zajistil pravidelné disturbance.

Literatura: Osyczka P. & Skubała K. (2011): Chemical races of Cladonia cariosa and C. symphycarpa (lichenized Ascomycota) – a Polish case study in a worldwide context. – Nova Hedwigia 93: 363–373. Pino-Bodas R., Burgaz A. R., Martín M. P. & Lumbsch H. T. (2012): Species delimitations in the Cladonia cariosa group (Cladoniaceae, Ascomycota). – Lichenologist 44: 121–135. Kovář F. (1912): Moravské druhy rodu Cladonia. – Věstník Klubu přírodovědeckého Prostějov 15: 85–190 & 193–199. Černohorský Z., Nádvorník J. & Servít M. (1956): Klíč k určování lišejníků ČSR. I. díl. − ČSAV, Praha. Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50. Burgaz A. R., Ahti T. & Pino-Bodas R. (2020): Mediterranean Cladoniaceae. – Sociedad Española de Liquenología (SEL), Madrid.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia