Dutohlávka pleťová připomíná svými jemně sorediózními podétii běžnou C. fimbriata, od které se liší pleťovým (světle okrově hnědým) zbarvením pyknid a apotécií i celkově žlutým odstínem, způsobeným přítomností kyseliny usnové. Vzácně může dojít i k záměnám za ojedinělé formy červenoplodého druhu C. pleurota s chybějícím červeným pigmentem v pyknidách či plodnicích. Tento taxon však obvykle tvoří hrubší soredie, má širší pohárky, a navíc bývají tyto atypické formy většinou promíšené s exempláři tvořícími červený pigment.

Ve střední Evropě se jedná o lišejník typický pro tlející dřevo v horských smrčinách. Ekologická amplituda tohoto převážně boreo-montánního druhu je o něco širší. Často roste také na humusu, rašelině, někdy také na borce jehličnanů. Dosahuje až nad horní hranici lesa, ale známý je dokonce i z antropogenních stanovišť v nižších polohách (Palice & Soldán 2004). V ČR se vyskytuje hlavně v horských oblastech s největší koncentrací lokalit na Šumavě.

Literatura: Palice Z. & Soldán Z. (2004): Lichen and bryophyte species diversity on toxic substrates in the abandoned sedimentation basins of Chvaletice and Bukovina. – In: Kovář P. [ed.], Natural recovery of human-made deposits in landscape (biotic interactions and ore/ash-slag artificial ecosystems), p. 200–221, Academia, Praha. Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50. Steinová J., Bouda F., Malíček J., Palice Z., Peksa O., Svoboda D. & Vondrák J. (2015): Poznámky k rozšíření a ekologickým preferencím zástupců skupiny Cladonia coccifera v České republice. – Bryonora 55: 4–19.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia