Velmi variabilní dutohlávka, u níž se rozlišují dvě variety. Cladonia crispata var. crispata je charakteristická dobře vyvinutými, zřetelně perforovanými pohárky s relativně krátkými proliferacemi. Varieta cetrariiformis se vyznačuje velmi úzkým pohárkem tvořeným jedinou perforací obklopenou krátkými trny a zpravidla hnědou stélkou s dichotomickým větvením, čímž na první pohled může připomínat pukléřku Cetraria aculeata. Podle Pino-Bodas et al. (2021) tyto dvě variety pravděpodobně představují samostatné druhy, ačkoli potřebná formální kombinace dosud nebyla provedena.

Perforované pohárky či úžlabí horních větévek u drobných útlých exemplářů mohou pomoci tento druh rozpoznat od některých habituálně podobných forem C. gracilis (Sandstede 1931). V případě nejistoty pak může pomoci ochutnávka (mírná chuť u C. crispata díky absenci fumarprotocetrarové kyseliny) nebo negativní bodová reakce či posvícení pod UV světlem (UV+ bíle, obsah kyseliny squamatové). Nicméně ze zahraničí jsou známé i chemotypy s barbatovou či thamnolovou kyselinou (Ahti & Stenroos 2013). Vzhledem k velké variabilitě byla u C. crispata popsána celá řada forem, včetně šupinatých typů podobných běžné dutohlávce C. squamosa.

Dutohlávka kadeřavá se vyskytuje na kyselé půdě, rašelině, vzácně i na dřevě a mechatých skalách v horských a boreálních oblastech. Z našeho území pochází poměrně značné množství historických údajů, zejména ze západní poloviny země (viz katalog Vězda & Liška 1999). Recentně byl lišejník publikován z Krkonoš, ovšem nepublikované údaje pocházejí také ze Šumavy a Českého Švýcarska, a to především z přirozených typů biotopů, jako jsou rašeliniště, ledovcové kary, balvanité sutě, reliktní bory apod. (Palice, nepubl.). Z neznámých příčin tento druh na území ČR ustoupil. Na druhou stranu může být i regionálně přehlížený a zaměňovaný za podobné běžné druhy. Zřejmě málokdy se u nás totiž vyskytují typické, dobře vyvinuté morfotypy, známé např. ze severní Evropy.

Literatura: Sandstede H. (1931): Die Gattung Cladonia. – In: Rabenhorst L., Kryptogamenflora von Deutschland, Österreich und der Schweiz, Leipzig, Band IX, Abt. 4 (2): 1–531. /// Ahti T. & Stenroos S. (2013): Cladoniaceae. – In: Ahti T., Stenroos S. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora 5: 87–89. /// Pino-Bodas R., Sanderson N., Cannon P., Aptroot A., Coppins B., Orange A. & Simkin J. (2021): Lecanorales: Cladoniaceae, including the genera Cladonia, Pilophorus and Pycnothelia. – Revisions of British and Irish Lichens 19: 1–45.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia