Dutohlávka sivá tvoří nevětvená až mírně větvená, štíhlá a většinou apikálně zašpičatělá podetia šedých až hnědavých odstínů. Ta bývají na bázi místy okoralá a jemně šupinkovitá. Směrem nahoru šupinky řídnou a povrch se stává granulosní až sorediosní. Podétia navíc často tvoří nenápadnou podélnou trhlinu. Lišejník obsahuje kyselinu squamatovou (UV+ modravě bílá), ale v západní Evropě je známý i chemotyp s kyselinou thamnolovou (K+ žlutooranžově). Bez ověření chemie může být zaměněna za běžné druhy C. rei a C. subulata, případně i za C. macilenta.
Lišejník typický pro kyselou půdu v okolí skalních výchozů, na písčinách, rašeliništích, vřesovištích, sutích a v borových lesích. Roste také na rašelině, humusu a tlejícím dřevě. Obecně preferuje přirozené až reliktní typy stanovišť. V Evropě vykazuje subatlantské rozšíření. Podobně i na našem území pochází většina lokalit ze západní části ČR, kde se roztroušeně vyskytuje.
Literatura: Malíček J., Bouda F., Kocourková J., Palice Z. & Peksa O. (2011): Zajímavé nálezy vzácných a přehlížených dutohlávek v České republice. – Bryonora 48: 34–50.
taxonomické zařazení:Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia
Počet záznamů: 160, z toho ověřených 125. Kliknutím na vybraný čtverec se zobrazí konkrétní údaje včetně pramenů.