Dutohlávka štíhlá patří mezi vůbec nejvariabilnější zástupce rodu. Charakteristický je zeleně až hnědě kornatý, lesklý povrch podetií. Ta jsou však velmi různorodá ve velikosti, tvaru i přítomnosti pohárků. V rámci tohoto taxonu bývá rozlišováno několik poddruhů, které morfologicky charakterizují některé formy. Na základě molekulárních dat je možné se domnívat, že se jedná o komplex vznikajících taxonů, které mohou vzájemně hybridizovat (Pino-Bodas et al. 2011, Ahti & Stenroos 2013). Větvené formy tohoto druhu je někdy obtížné odlišit od dutohlávky rozsochaté (C. furcata), která mívá alespoň z části perforovaná úžlabí v místech větvení.

Cladonia gracilis se vyskytuje na kyselých půdách od nížin do hor. Vzácně se objevuje i na mechatých skalách a tlejícím dřevě. Roste např. na sutích, vřesovištích, ve světlých borech nebo v okolí skalních výchozů. V Evropě patří k běžným dutohlávkám. Na našem území se jedná o relativně hojný druh v západní části státu, na Moravě je vzácnější.

Literatura: Pino-Bodas R., Burgaz A. R., Martín M. P. & Lumbsch H. T. (2011): Phenotypical plasticity and homoplasy complicate species delimitation in the Cladonia gracilis group (Cladoniaceae, Ascomycota). – Organisms Diversity & Evolution 11: 343–355. Ahti T. & Stenroos S. (2013): Cladoniaceae. – In: Ahti T., Stenroos S. & Moberg R. [eds], Nordic Lichen Flora 5: 87–89.

Ascomycota → Lecanoromycetes → Lecanorales → Cladoniaceae → Cladonia